Jdi na obsah Jdi na menu
 


PODIVNÉ HLEDÁNÍ

utok.jpgJe konec září a já se toulám s detíkem po polích a lesích v okolí Stříteže. V kapse u vesty krabičku plnou vystřelené i postrácené munice z války 1866, kuliček z bitvy 1745, pár mrtvých minciček a šupinu z podbradníku. Jdu pomalu, jen co noha nohu mine, mávám kouzelnou hůlkou ze strany na stranu a hlavou se mi míhají výjevy z bitev, které těmito místy prošly. Občas si Deus zabrouká a vrátí mě zpět do reality..... zakleknu, zabořím lopatku..... sakra, zase Wilkinson. Zahrábnu díru, zvednu se a jdu dál..... další signál..... tentokrát pruskej žalud - Dreyse..... Hmmm, to dneska budu asi zase hrát kuličkovanou, mumlám si pro sebe. No, co se dá dělat, každý den nemůže být posvícení a den ještě zdaleka nekončí. Pomalu se loudám přes pole k silnici a kromě dvou kusů pruského opláštění se mi pod cívku připletla jen malá svátostka. Tak aspoň něco. Přejdu silnici a zamířím pastvinou směrem k lesu, kde cítím alespoň nějakou střepinu z dělovky. Pastvina je skoro bez signálů a tak mě napadá, že si dám malou pauzičku, při které se zbavím bagety a plechovky pita co mě tíží v kapsách. O první strom opírám Deuse, sedám si do trávy, otvírám pito a začínám se cpát. Slunce pěkně hřeje a tak se zády opírám o strom a po svačince zapaluju cigaretku a dopíjím pito. Pivko by bylo určitě lepší, ale jsem tady autem a tak mi nic jiného nezbývá. Sluneční paprsky příjemně hladí po tváři a mě se pomalu zavírají oči ..... Probouzí mě chlad a z mlhy, která je najednou všude kolem, je slyšet němčinu. To jsem tu pauzičku nějak natáhnul, říkám si a přemýšlím kdo to tady může šprechtit. Nejspíš se na silnici domlouvají zbloudilý němci kudy jet dál. Mlha se pomalu zvedá a němčina je stále hlasitější a tak se rozhlížím kolem sebe a nemůžu se zbavit dojmu, že tady něco nesedí. Pastvina vypadá nějak jinak, nikde nejsou ohradníky, les je menší a ze silnice na Studenec je spíš polní cesta, která navíc vede jinudy než obvykle. Do kapsy strčím prázdnou plechovku od pita, beru do ruky Deuse a odcházím směrem k autu, ke kterému to mám kus cesty. Od Studence slyším přibližující se dusot kopyt a v zápětí se kolem mě přeženou desítky jezdců na koních, kteří mizí v mlze směrem k Novému Rokytníku. Po chvíli se z cárů mlhy vynoří stovky spěchajících mužů v modrých kabátech a vysokých čepicích s mosaznými štítky a dlouhými mušketami na ramenou. Část z nich pokračuje k Novému Rokytníku, další spěchají směrem ke Stříteži a ostatní se staví v několika řadách čelem k silnici na Trutnov. Kolem nich se pohybují další muži s flétnami a bubny, jsou vidět i prapory a standarty na kterých rozeznávám pruské orlice. Mlha se konečně rozplynula a je vidět Hranná, na které je patrný pohyb velkého počtu mužů v bílých uniformách a černých kloboucích, kteří se rozestavují v řadách od úpatí Hranné, přes vršky nad Stříteží, směrem ke Žďáru. Nad nimi, v horní části Hranné, se ve slunečních odlescích blýskají bronzové hlavně dělostřeleckých baterií, kolem kterých se pohybují muži v hnědých kabátech za kterými se přemísťuje jízda k severnímu svahu kopce. Ať se dívám jakýmkoli směrem, všude vidím tisíce a tisíce mužů připravených k bitvě. Vzduch znovu prořízne němčina hlasitými a ráznými povely. K Rokytníku projede tryskem několik jezdců a mizí mi z dohledu. Chvíli nato vyráží od Rokytníka směrem k Hranné těžká jízda a proti ní po severním svahu postupuje rakouská kavalerie. Z dálky je slyšet válečný ryk, střelba, řinčení zbraní, ržání koní, výkřiky a sténání. Ve chvíli kdy se na Hranné objeví část rozprášené rakouské jízdy, ozve se ze všech stran víření bubnů, ke kterému se přidávají flétny. Několik řad pruské pěchoty se dává do pohybu a vyráží směrem k Hranné, odkud se ozývají první salvy děl. Útočící jednotky řídnou pod těžkou palbou, ale i přes těžké ztráty stále postupují. Dělové koule létají vzduchem, nebo poskakují jako gumové míče a sráží všechno co se jim postaví do cesty. Prusové jsou už tak blízko, že dělostřelci použijí kartáčovou munici která v útočících řadách páchá nenapravitelné škody. Rakouská pěchota a granátníci vyráží proti již dost zdecimovaným jednotkám prvního sledu a tlačí je zpět. Po odražení prvního sledu se do boje zapojují jednotky druhého sledu a tlačí rakouské jednotky zpět k Hranné a s podporou těžké jízdy začíná vytlačovat Rakušany z jejich pozic. Rakušané jsou zaskočeni vývojem bitvy a snaží se odlehčit svým jednotkám bojujícím na Hranné, zahájením útoku přes Střítež. Pruské jednotky ale Střítež obsazují a brání s takovou houževnatostí, že se Rakušanům nedaří vesnicí prorazit. Zbylé rakouské jednotky jsou nuceny pod pruským náporem svá postavení na Hranné opustit a stahují se směrem ke Žďáru, kde se nacházejí další rakouské a saské jednotky, které ještě do bojů nezasáhly. Po dobytí Hranné pokračují pruské jednotky v boji a formují se kolmo na rakouskou linii nad Stříteží. Díky tomuto manévru mají Rakušané problém s rozvinutím svých jednotek, které jsou teď rozmístěny proti pruské linii do písmene L, s delším koncem směřujícím k Hajnici.           Jdu pomalu za útočícími Prusy a cestou se proplétám mezi padlými vojáky a snažím se nevnímat křik a sténání raněných a všudypřítomný pach smrti. Mezi padlými a raněnými se povalují části výstroje, muškety, bodáky, šavle, patrontašky a nevybuchlé granáty a dělové koule, kterým selhal doutnák. Bitva pokračuje v členitém terénu a pomalu se blíží ke Žďáru. I když Rakušané a Sasové bojují ze všech sil a s velkým nasazením, nedaří se jim pruský nápor zastavit a stále ustupují. Občas kolem proběhne skupinka vojáků jedné nebo druhé strany a všichni jsou si až neskutečně podobní. Špinavé a potrhané uniformy, nesoucí na sobě stopy krve, obličeje plné prachu, ze kterého svítí jen bělmo unavených očí.       Tak, ještě vyšlápnu tenhle kopeček a už bych měl být kousek od místa kde jsem nechal auto.       Míjím několik opuštěných děl, kolem kterých se povalují vytěráky, dělové koule a další věci. Za nedalekým křovím leží mrtví koně a všude kam dohlédnu, jen mrtví a ranění vojáci. Bitva teď zuří kousek od Žďáru a vzduchem občas prosviští zbloudilá kule. Z dálky pozoruji pomalu utichající bitevní vřavu a myslím na ty tisíce mrtvých vojáků, kam je asi místní obyvatelé pohřbí a jak dlouho jim to bude trvat ....... Jsem pár desítek metrů od místa kde jsem nechal auto, když koutkem oka zaregistruji rychle letící předmět, který dopadá pár metrů přede mě, odráží se a ................                               Pomalu otvírám oči a přemýšlím co se stalo a kde to jsem. Posadím se na posteli a rozhlížím se kolem ....... jsem doma a všechno je na svém místě, televize, počítač, obrázky a mapy na zdi, dokonce i Deus na nabíječce ...... stísněný pocit mizí a hlavou mi proběhne ...... Blbče, na hledačku teprve vyrazíš ....... ale bylo by dobrý si vzpomenout na místa kde byly třeba ty opuštěný děla a další zajímavý věci, třeba tam ještě jsou ......... Mám na sobě maskáče, vysoký boty, kšiltovku, na sedadle spolujezdce si lebedí Deus, v kapsách u vesty mám pito a bagetu a jsem na cestě ke Stříteži ......... auto asi nechám tam co minule .......           Ivoš VOSA64

 

Náhledy fotografií ze složky PODIVNÉ HLEDÁNÍ

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

pěkná povídka....

(slavek4060, 25. 10. 2018 15:27)

...opravdu, bylo by zajímavé to prožít. Já s kamarádem jsme tam také hledali. Sem tam nějaký knoflík ...ale s ozdobou květin...vlastně jsme hledali pro školu v Hajnici. Domluvili jsme se, že tam udělají vitrínku pro děti aby věděli něco o historii jejich místa. Hlavně o zapomenuté bitvě 1745. Hodně jsme se dozvěděli od pana Vilíka Urbana, to byla také pochodující kronika...budiž mu země lehká. Většinou nám překazilo hledání počasí. Jen bych rád poprosil zda by bylo možné až půjdete do terénu se přidat ? Já, jako kluk jsem jezdil hodně s rodiči do Horního Žďáru k tetě a strejdovi. Děkuji za odpověď "colombo.hk@volny.cz" . Jsem již důchodce.

POVIDKA

(KAREL MEDVED, 27. 1. 2016 17:28)

MOC PĚKNEJ SEN

Re: POVIDKA

(Ivoš, 28. 1. 2016 15:42)

Díky ... :-)